| At freedocumentaries.org we strongly believe that in order to have a true democracy, there has to be a free flow of easily accessible information. Unfortunately, many important perspectives, opinions, and facts never make it to our televisions or cinemas (you can watch movies in our media category if you want to know why). |
Více než dvouletý umělecký výzkum proměn společností, které přešly od totalitního k demokratickému uspořádání, vyvrcholil výstavou uspořádanou Galerií hlavního města Prahy a iniciativou tranzit a nazvanou Monument transformace.
„V těchto volbách jde o masivní útok před listopadových sil…, o pokus levice převzít moc, možná i ústavní“ – hlásají komentátoři například MfD. Bohumil Pečinka, novinář, který už od poloviny 90. let vede záslužný boj proti převaze morálního kýče v české politické kultuře, napsal: V očekávání předčasných voleb do Poslanecké sněmovny v říjnu 2009 se vytváří nejfalešnější předvolební aranžmá, jaké polistopadová politika zažila.
Myslím, že:
1. Fuss přesně upozorňuje na "holo"klišé a "holo"kýč, tedy to, co se stalo z nacistického vyvražďování židů v obraze, který masám podává popkultura (zde filmy). Zvěrstva nebyla zřejmě dost špinavá, aby nebylo třeba je přikašírovat, přifukovat a činit ještě obludnějšími!? Jakoby fakta sama nebyla dost schmutzig. Jakmile někdo "stvoří" něco "o holokaustu", aspiruje tím na rovnou na uměleckou cenu v tom kterém oboru; pokud to "dílo" za moc nestojí, stává se alespoň nekritizovatelným. Tvůrce je přece "angažovaný" na správné straně, tak bacha na něj.
2. Argument, ... "Snaha převést současné utrpení Palestinců na minulé utrpení Židů je scestná – jedná se o dvě výrazně odlišné tragédie ..." považuji za lichý. Respektive, jistěže nelze tvrdit, že "je to totéž." Není, je jiná doba. Jenže sionistická propaganda stojí a padá právě na tom, že směšuje někdejší oběti antisemitismu a nynější Izraelce provádějící "obranně-preventivní" akce na území Palestiny i mimo ně. Z toho plyne sionistický absolutní nárok na nekritizovatelnost počínání Izraelců. Jenže jak uniknout nutkavé paralele, že pokud se někdo důsledně desítky let chová jako nacista, asi to bude svým způsobem nacista?
3. Mimochodem: David Duke. Nerozumím argumentaci J. Čulíka: "Některé věci se tolerovat nedají, reklama nereklama. Spíš mám dojem, že veškerý mediální shon kolem Duka je tzv. "jednodenní zázrak". Za týden o něm nebude nikdo vědět." O tom, co budeme vědět za týden, přece nerozhoduje význam věci, ale média! Pokud propagandě na problému záleží, zaručeně vám na něj nedá zapomenout. Kupte si třeba každou sobotu Mladou frontu nebo Lidové noviny a spočítejte si slova s kořenem "žid...", nebo "holokaust..." Nezapomenete! Svoboda slova buď je nebo není. V USA tu svobodu alespoň Duke má, jiní o ní už přicházejí nebo přišli. Jestli zrovna tohle je pozitivní trend?
A zde je rozhovor s Dukem. To by se asi nemělo tisknout, že?
P.S: Velmi bych se přimlouval za vydání "holodogmat", kde by bylo jasně stanoveno, o čem je za všech okolností zakázáno diskutovat - abychom nenarazili.
The word "influencer" is most often used by marketing strategists to refer to cool people to whom other consumers turn to for fashion and food advice. But the organizers of The Influencers, an annual "culture jamming and guerrilla communication fest" brandish this word like a weapon in the fight against the corporatization of culture. On February 5-7, the artist groups d-i-n-a and Eva and Franco Mattes (a.k.a. 0100101110101101.ORG) will present their fifth festival "dedicated to exploring unconventional weapons of mass communication." Their approach grows out of a classical perspective on détournement but is updated by an understanding of networked infrastructures and new forms of mobility and social organizing that effect protest strategies in digital culture. In addition to talks, workshops, and impromptu interventions, the festival's events will revolve around eight commissioned works by Survival Research Laboratories, Ztohoven, BLU, Improv Everywhere, Julius von Bismarck, Wu Ming, Swoon, and Wolfgang Staehle. This is an eclectic group, to say the least, whose work ranges from graffiti to pyrotechnics to comedic group performances to poetic video installations. The group's diversity serves to illustrate the wide reach of commercialism's impact and the wide range of people interested in fighting back in support of the liberties that become threatened by corporate encroachment onto public space and public speech. One goal of the festival will be to map out how these alternative voices can infiltrate the hardlined frontier between public and private, so these artists were thus selected for "their taste for risk, the impulse that moves the authors of these projects to build dangerous machines, act politically incorrectly, use anachronous technology, or simply to defy common sense." It sounds both fun and challenging, but if you can't make it to Barcelona, visit their site and follow the path to their archives, which feature "more than 25 hours of video with the artists, activists, and media-freaks invited to The Influencers since 2004." - Marisa Olson
S Milanem Mikuláštíkem o výstavách Achtung! a Svině!
V brněnské Galerii G99 visí na zdi prasečí hlava s růžovým nápisem Svině!. Součástí této instalace skupiny Guma guar je fotokoláž s trojicí hajlujících skinheadů, kterým uniformovaný policista dává zelenou. Jedním z členů skupiny je Milan Mikuláštík, který se nedávno stal kurátorem Galerie NoD. Hned jedna z prvních přehlídek, kterou zde uspořádal, vyvolala debatu o svobodě vyjadřování.
V pražské výstavní síni NoD se před nedávnem událo plno změn. Kavárna je nová, změnili se kurátoři galerie a NoLabu. S čím jste sem přišel a proč jste vlastně přijal kurátorskou pozici?
Přišel jsem uprostřed těch změn. Předešlý kurátor Jiří Ptáček se rozhodl prohodit místnosti, udělat kavárnu vpředu a galerii vzadu. Myslím, že to byl dobrý nápad z praktických důvodů. Kavárna může fungovat dlouho do noci a výstavu lze přitom bezpečně uzavřít. Vystavovaná díla teď můžeme pojistit a situace je mnohem přívětivější i z čistě výstavnického hlediska. Zakládám si na tom, že do této galerie může – přes deklarovanou otevírací dobu – člověk přijít pozdě večer nebo v noci. Teď po rekonstrukci jsou to vlastně tři galerie v jedné. Prostor NoD/Café je určen především pro výstavy závěsných obrazů, dvě místnosti Galerie NoD pro hlavní výstavní program a takzvaný NoD/Box, samostatná místnost v zadní části galerie, je vyhrazen především pro výstavy subtilnějších forem a pro prezentaci studentů a začínajících umělců. Sám jsem umělec a zabývám se často politickým a angažovaným uměním – pochopitelně se podobné tendence snažím přinášet i sem do NoDu.
Co pro vás znamená politické umění?
V tom panuje jistý terminologický chaos. Zajímá mě umění, které se nějakým způsobem angažovaně staví ke společnosti, řeší se v něm společenské problémy. Může to být na různých úrovních, někdy se používá označení sociální, jindy politické, angažované nebo aktivistické umění. Já za nejpříznačnější považuji termín kritické umění. Následující výstavu v Galerii NoD bude mít Milan Kohout, Čechoameričan, který začínal v českém undergroundu, odešel na začátku osmdesátých let do Ameriky a myslím, že i v americkém kontextu je jedním z nejzajímavějších a nejradikálnějších umělců. Zabývá se právě společenskou kritikou. Spíš než intelektuálně náročné věci se snažím v Galerii NoD vystavovat přístupnější umění. To neznamená, že musí být hloupé nebo prázdné, ale byl bych rád, aby bylo pokud možno čitelné i pro člověka, který není kunsthistorik nebo umělec. Sem chodí velmi často lidé, kteří nejdou cíleně do galerie. A také ty bychom rádi oslovili. Pokud jim ale nabídneme nějaké náročné, nesrozumitelné věci, samozřejmě je to zajímat nebude.
