










GALERIE G99, Dům pánů z Kunštátu, Brno
Rozhovor - Z Jana Pavla II. udělal zahradního trpaslíka, v rámci cyklu He Seemed Such a Harmless Old Man multiplikoval s různými křestními jmény Fritzlův portrét. Who Killed Barack Obama? zeptal se pro změnu na bigboardu s obrazem mrtvého amerického prezidenta ve Wroclawi.
Peter Fuss, kontroverzní polský umělec s kořeny ve streetartové komunitě, si nebere servítky a reakce na jeho projekty tomu odpovídají. Také jeho výstava Achtung! v pražském galerii NoD, kterou tvořilo několik velkoformátových tisků, na nichž páchali pogrom nacisté s páskami s Davidovou hvězdou na rukávech, skončila v úterý dřív, než začala.
Už třicet minut po zahájení členové pražské židovské obce počítačově upravené fotografie podle jedněch poklidně sundali a podle druhých strhali ze zdí. Muž s nicknamem Peter Fuss - který chtěl podle svých slov kritizovat výstavou chování Izraele v pásmu Gazy - odpověděl už z Polska.
Předpokládám, že načasování na den vzpomínky na oběti holocaustu bylo vědomé - a stejně tak jste věděl, že budova, v níž galerie sídlí, patří právě pražské židovské obci.
Byl to jediný možný termín. Že to byl Den vzpomínky na oběti holocaustu, Jom HaŠoa, je náhoda. Ale právě proto, že to byl tenhle den, zrušil jsem část projektu plánovanou do veřejného prostoru ve městě, abych předešel tomu, že se lidé setkají s mým dílem náhodně.
Rozhodl jsem se projekt omezit a situovat ho jen do galerie. Galerie je uzavřený prostor, místo výměny myšlenek a odlišných pohledů. Lidé nechodí do galerie náhodně. A navíc právě tahle galerie prezentuje angažované umění, které se zabývá politickými a sociálními problémy.
Informaci o tom, kdo je vlastníkem objektu, jsem se dověděl až na místě v Praze. Lidé žijí v pronajatých bytech, pracují v pronajatých kancelářích, chodí do kaváren, jejichž vlastníci patří k různým národům a zemím - ale to přece ještě není důvod, aby měnili své názory a báli se svobodně vyjádřit své myšlenky.








Na převážně nepřátelských reakcích na novou knihu Naomi Klein je něco překvapivého: jsou mnohem agresivnější, než bychom čekali – dokonce i benevolentní levicoví liberálové, kteří sympatizují s některými z jejích analýz, odsuzují to, jak v ní „nahánění hrůzy zastiňuje argumentaci“ (jak se vyjádřil Will Hutton ve své recenzi této knihy v listu The Observer).
Klein se svou klíčovou tezí zjevně dotkla určité nanejvýš citlivé záležitosti:
Dějiny současného volného trhu […] byly psány šoky.(1) […] Některé z nejhanebnějších příkladů porušování lidských práv za posledních třicet pět let, na něž se často nahlíželo jako na sadistické činy prováděné nedemokratickými režimy, byly ve skutečnosti buď spáchány s úmyslným záměrem terorizovat veřejnost, nebo aktivně využity jako prostředek, který měl připravit půdu pro zavedení radikálních „reforem“ volného trhu.(2)
Tato teze je rozvíjena prostřednictvím řady konkrétních analýz, z nichž ústřední se týká války v Iráku: útok Spojených států na Irák byl motivován představou, že následně poté, co bude uplatněna vojenská strategie „šoku a hrůzy“, v zemi bude nastolen ráj volného trhu – země a její občané budou prožitou válečnou zkušeností natolik traumatizováni, že se nebudou schopni stavět na odpor. Ovšem na druhou stranu, přestože lze opodstatněně tvrdit, že právě v Iráku se „katastrofický kapitalismus“ projevil v té nejkrystaličtější podobě, není zevšeobecnění této situace příliš unáhlené a jednostranné, nepředstavuje pouze zrcadlový obraz stanoviska Miltona Friedmana a jiných tržních fundamentalistů? Klein opomíjí blahodárné účinky trhu, nevidí (nebo nechce vidět), že tržní ekonomika, pokud působí ve spojení s demokratickými institucemi a náležitou výchovou, zdravotní péčí atd., může plnit svou pozitivní funkci, a nelze se tedy divit, že nenabízí žádné alternativní řešení.









500 Ways, 2007, plastic boat, coins & wood
China, 2006, shoes, cm 90 x 360
Cheers, 2006, glass, plastic, oil
Be president of US and change the world!
Stan sa národným hrdinom, Installation, 2006/07
Cubes, Installation, 2002