neděle 7. listopadu 2010

The Fourth World War



http://www.imdb.com/title/tt0439574/

BRAD: ONE MORE NIGHT AT THE BARRICADES




http://www.eviltwinbooking.com/events.cfm?view=FILMS

Claire Fontaine at MOCA, North Miami


http://www.contemporaryartdaily.com/2010/08/claire-fontaine-at-moca-north-miami/#more-16498

Socialismus - Jean - Luc Godard...


Socialismus
Drama
Švýcarsko / Francie, 2010, 101 min
Režie: Jean - Luc Godard, Jean-Paul Battaggia, Pierre Binggeli, Fabrice Aragno, Paul Grivas, Anne-Marie Miéville, Louma Sanb
Film Socialisme - Wikipedia, the free encyclopedia
http://en.wikipedia.org/wiki/Film_Socialisme

Hyde park Host: Václav Bělohradský, filozof

VIDEO ZDE

Praguewatch - Praha pod lupou

http://praguewatch.cz/

úterý 12. října 2010

Karel Goldmann: Článek, který na Deníku referendum nesměl vyjít

Smutný případ skutečnosti, kdy deník, který sám sebe prohlašuje za alternativu k mainstreamovým médiím, které kritizuje, začne cenzurovat. Jakub Patočka se zkrátka ukazuje jako pokrytec, který hlásá svobodný prostor, ale sám ho cenzuruje. Kolega Lukáš Matoška s ním tuto zkušenost učinil koncem dubna, já tento týden.
Problém je v tom, že si dovoluji zmínit v textu Stalina a Lenina a dokonce, ó jaká hrůza!, z jejich děl citovat. Text, který jeden z členů redakce Deníku referendum (DR) označil za bezproblémový (doslova od redakce padlo: kriticky pojatý Stalin, neutrálně citovanýLenin, Marx je ok) a který Jakub Patočka zakázal publikovat, proto uveřejňuju zde. Jsem přeci jen ješita a když už jsem se s tím jednou psal, nenechám to ležet v šuplíku.
Je škoda, že se Patočka nepoučil ze svých průšvihů, které nakonec vedly k jeho nucenému odchodu z Literárních novin. Takhle to vypadá, i přes velmi povedený výběr autorů, že na DR smí vycházet jen to, co neuráží jemnocit šéfredaktora. O to smutnější je, že odmítnutí článku neproběhlo formou diskuse, ani ničeho podobného, jen strohým "ne". Ostatně, to jsem po zkušenosti Lukáše Matošky čekal, marně jsem však doufal, že Patočka dostal rozum a ze směšného dupání nožičkou se stal velkým klukem. Nestal.
Ale teď už samotný text:

STÁT A FALEŠNÉ VĚDOMÍ
Falešné vědomí. Proti němu je třeba bojovat. Co je toto falešné vědomí? My sami. Tak, jak podléháme iluzi o objektivní pravdě ekonomiky, tak jak opakujeme Stalinův zásadní omyl, když svým soudruhům vyčetl, že „popírají objektivní charakter zákonů vědy, zejména zákonů politické ekonomie za socialismu. Popírají, že z politické ekonomie odrážejí zákonitosti procesů, které se dějí nezávisle na vůli lidí.“ (J. V. Stalin, Ekonomické problémy socialismu v SSSR) Je to velmi výmluvný citát, který je jak vystřižený z učebnic klasické politické ekonomie. Chápání ekonomických zákonů jako nadřazeného, určujícího principu je vlastní i současnosti. Je to krutý omyl, jenž v důsledku vede k oddělení ekonomů od světa, neboť svět je redukován na něco vedlejšího. Už není důležitá skutečná povaha věcí, ale naše povědomí o nich. Svět se stal jen dějištěm trhu. Naše pozornost se upnula k herci-pohybu ceny, toho jediného garanta objektivnosti.
„Tuto cestu ekonomice, která chce získat status skutečné vědy, a proto se pevně drží tržních cen, které jediné mohou být pozorovány a změřeny, jako jediného rozhodce lidských hodnot, připravil materialistický monismus. […] Tím, že shledali vztahy mezi lidmi příliš beznadějně složitými, aby mohly být změřeny, rozhodli se ekonomové pozorovat chování trhů namísto chování lidí. Tržní chování zahrnuje ceny a toky peněz, které jsou snadněji pozorovatelné a změřitelné. Jelikož věda musí být objektivní a bezhodnotová, rozhodli se ekonomové redukovat všechny hodnoty na tržní hodnoty tak, jak se projevují v tržní ceně. […] Hodnota lidského života je získána spočtením potenciálního životního příjmu, či „ekonomického přínosu.“ (D. C. Korten, When corporation rule the world)
Stejné ostatně najdeme i ve Společnosti spektáklu Guye Deborda: „ Spektákl si podrobuje živé lidi v té míře, v jaké si je celkově podrobila ekonomika. Není ničím jiným než ekonomikou vyvíjející se pro sebe samu. Je věrným odrazem produkce věcí a nevěrnou objektivací těch, kdo produkují. První fáze nadvlády ekonomiky nad sociálním životem zavlekla do definice jakéhokoli lidského uskutečnění očividnou degradaci být na mít. Současná fáze, spočívající na celkové okupaci sociálního života nahromaděnými výsledky ekonomiky, vede ke všeobecnému posunu od mít k jevit se, z nějž jakékoli konkrétní "mít" musí čerpat svou bezprostřední prestiž i nejposlednější funkci. Jakákoli individuální skutečnost se zároveň stala skutečností společenskou, přímo závislou na společenském působení a jím utvářenou. Je jí povoleno jevit se pouze proto, že není.“
Tím se vytvořilo falešné vědomí. Dojem, že je vše v pořádku. Pocit, že každý, kdo si toto falešné vědomí dovoluje zpochybňovat, je nepřítel. Ekonomika ale není přírodním zákonem, je výsledkem lidského jednání, interakcí mezi lidmi. Jako taková může – a dokonce musí – být měněna, podléhat změně. Proto je to právě politika, co je řídícím principem ekonomiky, nikoliv naopak. Ostatně to dokazuje i Mezinárodní měnový fond, když José Viñals, ředitel oddělení měnových a kapitálových trhů a finanční poradce MMF, na jeho stránkách uveřejnil svůj text, v němž obhajuje a volá po zásazích státu do ekonomiky. Dokonce jde jeho úvaha až k přetřesu myšlenky na nový finanční systém.
Současná levicová teorie tak přichází o další a další témata, o kterých může hovořit. Stává se bezzubou, neboť neumí, či nechce být dost radikální. Spokojila se s tím, že je součástí zřízení a tudíž je její kritika velmi opatrná. Jenže pokud se chce kritizovat kapitalismus, není možné uhnout od kritiky státu, který funguje jako obránce statu quo. Jenže kritikou státu se dostáváme do rozporu nejen s pojetím třetí cesty, ale hlavně sami se sebou, protože pak není možné zajistit existenci sociální sítě (pokud nebude obnovena činnost odborů tak, jak dříve fungovaly; pokud nebudou vytvořeny sítě vzájemné oborové pomoci). S ideou sociálního státu se musíme rozloučit, jestliže chceme spravedlivou společnost. A nejen to. Musíme se rozloučit s ideou jakéhokoliv státu. V tomhle má Marx naprostou pravdu, ale ještě větší Engels.
Nebylo však zatím výspou levice, že hájila sociální stát proti dekonstrukci a myslela si, že hydru kapitalismu je schopna držet pod zámkem na tisíce let? Jenže když se řekne: zrušit stát, co přijde pak? V tom jsem nabyl dojmu, že toto tvrzení je příliš radikální i na radikály, že se té možnost zrušení státu lekají, bojí, protože neexistuje alternativa. Ale v tom má pravdu Bělohradský - alternativa je jen intelektuálním cvičením, metafyzickou chimérou na kterou je třeba zapomenout, protože nakonec bude stejně vše jinak. Odstranění státu je ovšem jen další iluzí. To už správně odhadl Lenin, když správně poukázal na revoluční roli státu a úloze další generace na konečném zúčtování s institucionalizovaným násilím proti lidu, které proběhne postupným ekonomickým odumíráním státu (viz V. I. Lenin, Stát a revoluce). Nicméně stále platí, že „proletariát potřebuje stát nikoli v zájmu svobody, ale v zájmu potlačení svých nepřátel, a jakmile bude možno mluvit o svobodě, státu nebude.“ (B. Engels v dopise A. Bebelovi 18. - 28. března 1875)
Stát hraje roli slábnoucího hegemona. „Stát je sice neustále odsouván do pozadí tlakem kapitalismu redukujícího všechny společenské vztahy na vztahy komoditní, přesto je stát hlavním ochráncem kapitalismu. Má represivní roli, díky níž udržuje síly schopné rozpoutat potenciální revoluci spoutané a rozptýlené.“ (G. Deleuze, F. Guattari, A Thousand Plateaus: Capitalism and Schizophrenia)
Souhlas s aktuálním stavem je vynucován volbami. „Marx velmi dobře postřehl tuto podstatu kapitalistické demokracie, když ve svém rozboru zkušeností Komuny pravil: utiskovaným je dovoleno jednou za několik let rozhodovat, kdo z představitelů utiskující třídy je bude v parlamentě zastupovat a potlačovat je!“ (V. I. Lenin, Stát a revoluce)
Právě proto je otázka státu pro politickou stranu otázkou klíčovou, neboť tato otázka určuje i vztah k voličské základně. Myslet si, že se tato otázka dá ošidit řešením třetí cesty, znamená myslet si, že buď stát, nebo občan neznamená nic. Je proto nezbytné vyřešit vztahové rovnice stát-strana, stát-občan a strana-občan. Ovšem je důležité mít na paměti Foucaltovo varování, že destrukce státu nemusí znamenat vyvázání se z moci, pokud samotná tato moc zůstane opět netknutou. Řešení této otázky je ale patrně příliš radikální i na nejradikálnější teoretiky levice, protože se jím dosud příliš nezabývali. Pokud tedy z posledních pokusů vynecháme Lenina.

http://goldmann.blog.idnes.cz/c/159339/Clanek-ktery-na-Deniku-referendum-nesmel-vyjit.html

úterý 15. června 2010

Christoph Büchel - Sex scandal by Swiss artist threatens art funding


Swiss artist Christoph Büchel pushes hyper-realism to an unexpected extreme by inviting a real life sex club to become an integral part of his exhibition at the Secession gallery in Vienna, home to Gustav Klimt’s Beethoven Frieze that sparked a sex scandal in its own time. Büchel’s provocation sends shock waves through political bodies responsible for the public funding of art, including in Switzerland.

http://www.swisster.ch/news/headlines/sex-scandal-swiss-artist-threatens-art-funding.html

FLOWERS FOR KIM IL SUNG


Art and architecture from the Democratic People's Republic of Korea
19.05.2010 - 05.09.2010
MAK Exhibition Hall
Vienna

čtvrtek 27. května 2010

Milan Kohout provokoval v Plzni katolickou církev performancí o kněžské pedofilii


Po té , co jsem si vyžádal neutrální prostředí, jsem se v sobotu večer setkal s panem Radkovským, který má v rámci své organizace nazývající se katolická církev funkci plzeňského biskupa. V restauraci Central na plzeňském náměstí jsme spolu u piva hovořili asi dvě hodiny, píše Milan Kohout.

Pan Radkovský na mě působil jako inteligentní a velmi vzdělaný člověk. Ovšem celkově jsme se shodli akorát na tom, že se ve většině názorů na náboženství naprosto neshodneme. Já jsem panu Radkovskému řekl, že se "komunistům" nepodařilo ze mě udělat ateistu, ale že to američtí "kapitalisté" dokázali naprosto dokonale a že se dnes považuji za téměř "militantního ateistu" a všechna náboženství považuji za jednu z největších překážek mírového soužití dnešního světa.

http://www.blisty.cz/2010/5/24/art52655.html

čtvrtek 29. dubna 2010

Přímluva za zkorumpované parchanty - Jan Stern

O vůdcích moci a demokracii

Je demokracie zdravá ze své vlastní podstaty? A je naopak diktatura vždy výrazem nemoci společnosti? Autor volně navazuje na svůj polemický poslední esej (A2 č. 7/2010) a pokračuje v kritice myšlení některých současných intelektuálů, včetně těch z okruhu A2.

vice ZDE





http://gumaguar.bloguje.cz/

středa 3. března 2010

Více relativizací - Ondřej Slačálek

Za jiná padesátá léta

Čím je pro nás minulý režim: dobou temna, kterou používáme ke zdůraznění vlastní nevinnosti, nebo dobou, jež je našemu dnešku bližší, než se může zdát? I na to se ptá článek, jenž vyzývá k útoku na stávající vidění padesátých let.

Všechny historické analogie jsou zavádějící – nejvíce pak ty, které se užívají s cílem jasné morální kategorizace. Je dobré mít se na pozoru, když slyšíme o nových Mnichovech, když někdo přirovnává situaci v některé zemi ve světě k okupaci v roce 1968 či pokud někdo evokuje obraz plných náměstí z roku 1989 – tím spíš, že se tyto analogie staly běžnou výbavou řady politiků a novinářů a často náhražkou argumentace. I přesto ale některé historické analogie mohou mít podmíněný smysl a nasvítit nějaký problém. Pokusme se proto o jednu paralelu, byť s vědomím rizik, která tento způsob myšlení může mít.

více ZDE


úterý 2. března 2010

Kapitalistický realismus aneb proč je dnes snazší představit si konec světa než konec kapitalismu

Mark Fisher

Fukuyamova hypotéza o konci dějin, které údajně kulminovaly globálním triumfem liberálního kapitalismu, v nás s odstupem času vzbuzuje úsměv. A přesto jsme tuto tezi bezděčně přijali za svou, když dnes kapitalismus všeobecně pokládáme za jediný životaschopný politický a ekonomický systém a tvrdošíjně se bráníme představě, že by vůči němu mohla existovat nějaká reálná alternativa.

více ZDE

Genocida, o které se nemluví - George Monbiot


Pátek, 22 Leden 2010 07:02 George Monbiot

Avatar, filmový 3D trhák Jamese Camerona, je jak hluboce hloupý, tak i hluboký.

Je hluboký, protože stejně jako všechny ostatní filmy o vetřelcích, je metaforou kontaktu mezi různými lidskými kulturami. V tomto případě je ale metafora vědomá a přesná: vypráví o evropském střetu s původními obyvateli Amerik. Je zároveň i hluboce hloupý, protože vyumělkovat happy end si žádalo scénář tak blbý a předvídatelný, až to celému filmu vzalo srdce. Osud původních Američanů mnohem věrněji evokuje jiný nový film nazvaný The Road, v němž zbytky populace v hrůze utíkají před hrozbou vyhubení.


více ZDE

http://www.monbiot.com/

sobota 27. února 2010

Norman G. Finkelstein - Průmysl holocaustu

Úvahy o zneužívání židovského utrpení


Průmysl a ideologie holocaustu
Ondřej Slačálek

Těžko psát o holocaustu. Rozsah a otřesnost utrpení vedou k pietě – a pieta není družkou kritičnosti. Komu by se chtělo formulovat pochybnosti o tom, zda jsou některé druhy vzpomínání na tuto ohromnou lidskou tragédii vhodné? Kdo by zveřejňoval a dokládal názor, že určitý způsob onoho vzpomínání má ve skutečnosti velmi pochybný politický či ekonomický účel? Kdo by byl ochoten tvrdit, že se z připomínání holocaustu stal „průmysl“?

více ZDE

Kritika depolitizovaného rozumu - Úvahy (nejen) o nové normalizaci

Pavel Barša – Václav Bělohradský – Michael Hauser – Václav Magid – Petr Schnur – Ondřej Slačálek – Tereza Stöckelová – Martin Škabraha – Mirek Vodrážka

Kniha se zabývá jednou z klíčových otázek současné západní demokracie – vládnutím, které je vykonáváno prostřednictvím moci beroucí na sebe formu nepolitické danosti, třeba ekonomické nutnosti nebo expertní autority. Tato depolitizace znamená vymanění mocenských vztahů z prostoru politična, kde se vzájemné chování lidí a kolektivů neopírá o nadřazené vědění – zjevené Bohem či odvozené z řádu přírody nebo lidské podstaty – ale vychází z existence a vytváření alternativ, mezi nimiž se rozhodujeme. Autoři sdílejí přesvědčení, že tuto politickou dimenzi je dnes třeba obnovit. Přistupují k problému z mnoha perspektiv, od filosofické analýzy pojmů jako politika, moc a konsenzus, přes politologické a sociologické rozbory konkrétních kauz až po návrhy pro novou radikální politiku. Jejich pozice se překrývají i různí; sdílejí však přesvědčení, že člověk je a má být aktivním tvůrcem světa, ve kterém žije, a že úsilí o změnu k lepšímu je smysluplné.

http://www.grimmus.cz/

Kritika depoetizovaného rozumu
Jan Stern

Vydání sborníku textů Kritika depolitizovaného rozumu, do nějž přispěli Pavel Barša, Václav Bělohradský, Michael Hauser, Václav Magid, Petr Schnur, Ondřej Slačálek, Tereza Stöckelová, Martin Škabraha a Mirek Vodrážka, se jistě zařadí mezi nejdůležitější literární událostí roku. Zatím si však netroufám říci, že váha této události spočívá v soustředěné myšlenkové síle. Zatím jsem si jen jistý, že spočívá v množství otázek, jež před nás staví, a v naléhavosti, s níž nás nutí přemýšlet a vymezit se.

více ZDE

Slavoj Žižek - Mluvil tu nekdo o totalitarismu?

DOWNLOAD

Alain Badiou - The Courage of the Present

Originally published in Le Monde, 13 February 2010.

more HERE

Václav Bělohradský: Den vyhlášení postdemokracie

V roce 1956, kdy se poprvé v dějinách průmyslového Západu dělnická třída stala v USA menšinou, se americká společnost stala první postindustriální společností na zemi. Výnosem Nejvyššího soudu z 21. ledna 2010 se USA staly první postdemokratickou společností na zemi; fakticky jí byly už dlouho, nyní jsou jí ale ze zákona.

více ZDE

Interview with Mark Fisher

Mark Fisher has been writing an acclaimed blog as k-punk for some years now. Focussing on culture, especially music and literature, and politics. His writing also appears in the New Statesman, Frieze, The Wire, Sight and Sound and FACT. A founder member of the Cybernetic Culture Research Unit, he now teaches at Goldsmiths University and the City Literary Institute in London.

In November last year he published his first book Capitalist Realism: Is There No Alternative?, and also edited a collection of texts on the death of Michael Jackson, The Resistible Demise of Michael Jackson, both published with Zer0 Books.

more HERE

pátek 12. února 2010

Jan Keller: Dva druhy pravicových voličů

Voliči levice a pravice u nás představují už dlouhodobě dva početně vcelku vyrovnané soubory, a to přesto, že česká populace je v rovině svých postojů spíše levicová.

Běžně tento rozpor vidíme u studentů vysokých škol, kteří velice často volí pravici, naprostá většina z nich však odmítá platit školné.

Položme si otázku, jaké motivy vedou ty naše spoluobčany, kteří ve volbách volí pravicově. Je třeba předeslat, že jejich motivy jsou velice různorodé a určitou úlohu v konečném rozhodování sehrává mediální manipulace.

Více ZDE

sobota 30. ledna 2010

The Root of All Evil


The Root of All Evil? is a television documentary, written and presented by Richard Dawkins, in which he argues that humanity would be better off without religion or belief in God.

The documentary was first broadcast in January 2006, in the form of two 45-minute episodes (excluding advertisement breaks), on Channel 4 in the UK.

Dawkins has said that the title The Root of All Evil? was not his preferred choice, but that Channel 4 had insisted on it to create controversy.[1] The sole concession from the producers on the title was the addition of the question mark. Dawkins has stated that the notion of anything being the root of all evil is ridiculous.[2] Dawkins's book The God Delusion, released in September 2006, goes on to examine the topics raised in the documentary in greater detail.


sobota 16. ledna 2010

pátek 15. ledna 2010

Interview / Václav Bělohradský

Interview ČT2, 4. 19. 2. 2009
http://www.ct24.cz/vysilani/2009/02/19/209411058040219-17:30-interview-ct24/?streamtype=WM3

Václav Bělohradský: Česko - nesamozřejmý národ ?
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/409231100251216-pred-pulnoci/

AMERICAN CONCENTRATION CAMPS

There over 800 prison camps in the United States, all fully operational and ready to receive prisoners. They are all staffed and even surrounded by full-time guards, but they are all empty. These camps are to be operated by FEMA (Federal Emergency Management Agency) should Martial Law need to be implemented in the United States and all it would take is a presidential signature on a proclamation and the attorney general's signature on a warrant to which a list of names is attached.

http://www.apfn.org/apfN/camps.htm
http://www.dipity.com/timetube/YouTube_Fema