http://www.hermetic.com/bey/taz_cont.html
Hakim Bey and Ontological Anarchy:
The Writings of Hakim Bey
http://www.hermetic.com/bey/index.html
| At freedocumentaries.org we strongly believe that in order to have a true democracy, there has to be a free flow of easily accessible information. Unfortunately, many important perspectives, opinions, and facts never make it to our televisions or cinemas (you can watch movies in our media category if you want to know why). |

„V těchto volbách jde o masivní útok před listopadových sil…, o pokus levice převzít moc, možná i ústavní“ – hlásají komentátoři například MfD. Bohumil Pečinka, novinář, který už od poloviny 90. let vede záslužný boj proti převaze morálního kýče v české politické kultuře, napsal: V očekávání předčasných voleb do Poslanecké sněmovny v říjnu 2009 se vytváří nejfalešnější předvolební aranžmá, jaké polistopadová politika zažila. Myslím, že:
1. Fuss přesně upozorňuje na "holo"klišé a "holo"kýč, tedy to, co se stalo z nacistického vyvražďování židů v obraze, který masám podává popkultura (zde filmy). Zvěrstva nebyla zřejmě dost špinavá, aby nebylo třeba je přikašírovat, přifukovat a činit ještě obludnějšími!? Jakoby fakta sama nebyla dost schmutzig. Jakmile někdo "stvoří" něco "o holokaustu", aspiruje tím na rovnou na uměleckou cenu v tom kterém oboru; pokud to "dílo" za moc nestojí, stává se alespoň nekritizovatelným. Tvůrce je přece "angažovaný" na správné straně, tak bacha na něj.
2. Argument, ... "Snaha převést současné utrpení Palestinců na minulé utrpení Židů je scestná – jedná se o dvě výrazně odlišné tragédie ..." považuji za lichý. Respektive, jistěže nelze tvrdit, že "je to totéž." Není, je jiná doba. Jenže sionistická propaganda stojí a padá právě na tom, že směšuje někdejší oběti antisemitismu a nynější Izraelce provádějící "obranně-preventivní" akce na území Palestiny i mimo ně. Z toho plyne sionistický absolutní nárok na nekritizovatelnost počínání Izraelců. Jenže jak uniknout nutkavé paralele, že pokud se někdo důsledně desítky let chová jako nacista, asi to bude svým způsobem nacista?
3. Mimochodem: David Duke. Nerozumím argumentaci J. Čulíka: "Některé věci se tolerovat nedají, reklama nereklama. Spíš mám dojem, že veškerý mediální shon kolem Duka je tzv. "jednodenní zázrak". Za týden o něm nebude nikdo vědět." O tom, co budeme vědět za týden, přece nerozhoduje význam věci, ale média! Pokud propagandě na problému záleží, zaručeně vám na něj nedá zapomenout. Kupte si třeba každou sobotu Mladou frontu nebo Lidové noviny a spočítejte si slova s kořenem "žid...", nebo "holokaust..." Nezapomenete! Svoboda slova buď je nebo není. V USA tu svobodu alespoň Duke má, jiní o ní už přicházejí nebo přišli. Jestli zrovna tohle je pozitivní trend?
A zde je rozhovor s Dukem. To by se asi nemělo tisknout, že?
P.S: Velmi bych se přimlouval za vydání "holodogmat", kde by bylo jasně stanoveno, o čem je za všech okolností zakázáno diskutovat - abychom nenarazili.
S Milanem Mikuláštíkem o výstavách Achtung! a Svině!
V brněnské Galerii G99 visí na zdi prasečí hlava s růžovým nápisem Svině!. Součástí této instalace skupiny Guma guar je fotokoláž s trojicí hajlujících skinheadů, kterým uniformovaný policista dává zelenou. Jedním z členů skupiny je Milan Mikuláštík, který se nedávno stal kurátorem Galerie NoD. Hned jedna z prvních přehlídek, kterou zde uspořádal, vyvolala debatu o svobodě vyjadřování.
V pražské výstavní síni NoD se před nedávnem událo plno změn. Kavárna je nová, změnili se kurátoři galerie a NoLabu. S čím jste sem přišel a proč jste vlastně přijal kurátorskou pozici?
Přišel jsem uprostřed těch změn. Předešlý kurátor Jiří Ptáček se rozhodl prohodit místnosti, udělat kavárnu vpředu a galerii vzadu. Myslím, že to byl dobrý nápad z praktických důvodů. Kavárna může fungovat dlouho do noci a výstavu lze přitom bezpečně uzavřít. Vystavovaná díla teď můžeme pojistit a situace je mnohem přívětivější i z čistě výstavnického hlediska. Zakládám si na tom, že do této galerie může – přes deklarovanou otevírací dobu – člověk přijít pozdě večer nebo v noci. Teď po rekonstrukci jsou to vlastně tři galerie v jedné. Prostor NoD/Café je určen především pro výstavy závěsných obrazů, dvě místnosti Galerie NoD pro hlavní výstavní program a takzvaný NoD/Box, samostatná místnost v zadní části galerie, je vyhrazen především pro výstavy subtilnějších forem a pro prezentaci studentů a začínajících umělců. Sám jsem umělec a zabývám se často politickým a angažovaným uměním – pochopitelně se podobné tendence snažím přinášet i sem do NoDu.
Co pro vás znamená politické umění?
V tom panuje jistý terminologický chaos. Zajímá mě umění, které se nějakým způsobem angažovaně staví ke společnosti, řeší se v něm společenské problémy. Může to být na různých úrovních, někdy se používá označení sociální, jindy politické, angažované nebo aktivistické umění. Já za nejpříznačnější považuji termín kritické umění. Následující výstavu v Galerii NoD bude mít Milan Kohout, Čechoameričan, který začínal v českém undergroundu, odešel na začátku osmdesátých let do Ameriky a myslím, že i v americkém kontextu je jedním z nejzajímavějších a nejradikálnějších umělců. Zabývá se právě společenskou kritikou. Spíš než intelektuálně náročné věci se snažím v Galerii NoD vystavovat přístupnější umění. To neznamená, že musí být hloupé nebo prázdné, ale byl bych rád, aby bylo pokud možno čitelné i pro člověka, který není kunsthistorik nebo umělec. Sem chodí velmi často lidé, kteří nejdou cíleně do galerie. A také ty bychom rádi oslovili. Pokud jim ale nabídneme nějaké náročné, nesrozumitelné věci, samozřejmě je to zajímat nebude.